Někteří z nás se hned na počátku profesionálně vrhli na studium volebních programů a velice rychle pojali podezření na klávesnici jediného autora, jenž obsah i slovník přizpůsobuje obzvlášť slaboduchým jedincům bez paměti.
Univerzální nosná myšlenka spočívá hned v úvodu rozvinutím hesla „slibem nezarmoutíš“. Hned poté následuje výčet skutků, které vyvolení pánové (někdy i s podivnou dámou) míní spáchat následující den poté, kdy získají nadpoloviční většinu, o čemž se diskuze nevede. Po přežvýkání elaborátu by měl být (dle tvůrce) čtenář přesvědčen, že jedině výběrem toho správného volebního lístku (samozřejmě jejich) nastane v zemi ráj. Vše se bleskově dobuduje, letité problémy jejich kolektivní genialita briskně vyřeší, a vůbec - už nikdy nebude na co nadávat; takový zvláštní druh „předvolební víry“.
Malý chaos v hlavách studujících způsobí snaha vstřebat více „volebních programů“ naráz, protože se od sebe liší jen minimálně - použitá šablona zjevně kreativitou nehýřila.
Slibované nesmysly, linoucí se z rádia a televize, nejsou příliš výživné a už vůbec ne stravitelné. Je nutné včas přepnout, protože hrozí, že průměrný Čech by se vzteky (či smíchy) ještě před volbami uchlastal. Nejrůznější „rozhovory“, „komentáře“, „názory“ či „superdebaty“ je vhodné v zájmu zachování duševního zdraví vypustit - hodí se jen studentům rétoriky, neboť v balastu nulové informační hodnoty jsou obsaženy snad všechny komunikační a dehonestační fauly, za které by i dáma ve slušnější společnosti byla označena hovězí terminologií (chlap u piva by nejpozději po páté větě obdržel ránu mezi tykadla).
Letáky ze schránky? Veskrze nepoužitelné; v kamnech špatně hoří a ještě u toho vztekle bobtnají, text na nich připomíná gramatikou činnost překladače Google a jejich grafika evokuje zásah nepříliš nadaného zneuznaného spřáteleného matlala - asi byl levný, ale ani s „malováním“ od Windows či nastavováním barev se ještě nespřátelil.
Venku na vás ze všech stran zírají plakáty pečlivě vyretušovaných obličejů či spíše omalovánek s jednoduchými (slaboduchými) hesly. Kdysi jsme se smáli billboardům jednoho, tehdy mladého politika, s infantilním nápisem „Myslím to upřímně“. Protože jsme neměli valné mínění o kvalitách jeho duševních pochodů, byli jsme ochotni mu i částečně věřit. Ale vidíte-li desetkrát za den fotku člověka, za něhož jednoznačně hovoří jeho hrůzostrašná předchozí činnost v nejrůznějších oblastech, je vám mdlo a zcela určitě jej volit nebudete. I když v tuto chvíli lze pochopit zoufalství reklamní společnosti, protože jiný „ksicht“ z jeho tlupy nikdo nezná a ti známější jsou ještě výrazně protivnější.
V obchodě, tedy tam kde jde o peníze, je zakázána srovnávací a negativní reklama. Je na to i zákon. Ale politika je přede také obchod (pro ty zvolené dokonce vynikající). V duchu této logiky bychom se měli vždy dočíst něco ve smyslu „s námi se budete mít lépe, protože prosadíme ..., bude to stát ... Kč, nebudeme vám kvůli tomu zvyšovat daně a zaplatíme to z peněz získaných ...“. Ale věta asi obsahuje pro partaje cosi toxického a nikde ji nevidím.
Ve skutečnosti se pouze dozvídáme, že „strana, které šéfuje ... je zločinecká organizace, protože ...“. Z vyprávění babičky vím, že k dehonestaci politika před válkou stačilo označit jej za žida, na což se dneska nechytne ani dítě na pískovišti. Evoluce výrazně obohatila příslušný slovník: sluníčkář, vítač, kavárenský povaleč, elitář, eurofil, na druhé straně pak xenofob, návštěvník 4. cenové, nácek, kremlofil, ... plus nepřeberné množství fobů a filů, jejichž význam leckteří autoři tak úplně nepobrali. Nálepky na webu - prosím. Ale slušný politik by (snad) měl umět hlavně argumentovat.
Snahu o vetření do parlamentu projevilo přes třicet partají, což je zdejší folklór už od vzniku ČSR. Vy starší, vzpomeňte na písničku „Babička Méry“. Ale tehdy měla každá strana svoje realtivně stálé voliče, mezi kterými se agitovalo. Také se nadávalo konkurenci, to ano. Jen tak nějak distingovaně.
Dnes se vyhrožuje: Nebudeš-li volit nás, bude ještě hůř! A v podtextu je někdy i cítit výstraha: Až zvítězíme, tak ti to spočítáme!
Pouze jeden „argument“ se nikdy nemění: „Tyto volby jsou osudové, v naší dosavadní historii nedůležitější a rozhodují o naší budoucnosti!“. No, pro volené kandidáty určitě - úspěšní budou mít na čtyři roky vystaráno.
Už aby bylo po volbách a mohli jsme konečně zase svorně nadávat úplně na všechny!